Balkantitul.jpg

MOJEHORY

...blog o cestách po horách a nehorách. Conny & ALena & Petr

Motto

........život není vysilujícím během po stále zrychlujícím eskalátoru, s odškrtávaním  nekonečné řady povinností, za jejichž pečlivé plnění čeká stejná odměna, jako všechny ostatní  -  smrt......  (s využitím textu Dana Kierana v knize Líný cestovatel) 
"Spěchající muž je mrtvý muž"  arabské přísloví

Na jihovýchod (2014)

Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Montenegro, 2. - 13.9.2014
Takže jsme jednou takhle odpoledne v úterý vyrazili s Connym s cílem postupně se podívat až do Černé hory alias Montenegra. Ale popořádku…….
Po přespání na luxusním parkovišti rakouského ASFINAGU (obdoba naší ŘSD…kéž by si někdy vzali příklad) kousek za Vídni, frčíme dále oblíbenou S6kou a A9kou na Slovinské hranice. Tentokrát (poprvé) jsme Slovincům odmítli zaplatit mrzký poplatek za dálnice a tak využíváme perfektního návodu od AMK (a naší navigace) na objetí. Nutno říci, že časová ztráta je pouhých asi 20min. Chorvatským dálnicím se již vyhnout nejde, a tak platíme těm „vydřiduchům“ jak mourovatí. Chorvatskou A1opouštíme u Gospiče a přes Velebit kolem Dabarskich Kukovi, (nádherná místa, určitě někdy příště, tentokrát je nahoře ve výšce přes 1000m dost zima), dojíždíme do Starigradu pod Paklenicou. Tady zahajujeme aklimatizační část našeho výletu. Vivaroviče parkujeme v kempu JAZ v Seline – starý socialistický zbytek….moc mne tedy nenadchnul.
Paklenica z kempu JAZZ
Paklenica z kempu JAZZ
Téměř opuštěna osada Bristovač ve Velebitu
Téměř opuštěna osada Bristovač ve Velebitu
V Paklenici lidí jak „vopic“, převážná většina „horolezců“ pověšených na rybách na skalkách kolem cesty a toalet……….ale AničaKuk je prakticky prázdná. Zato další den jsme popojeli nahoru do krásné osady Ljubotič, nazývané též jako brána Velebitu. Zde funglnový kemp, s jehož majitelem se seznamujeme až po návratu z našich potulek kolem Kuku Stapina (1124m), kde cestou za celý den potkáváme pouze tři místní + stáda ovcí. Na noc sjíždíme opět k moři a vybíráme pěkný malý kemp, spíše „štelplac“ s ca 5-ti autama, přímo na břehu.

U Jadranského rybníku máme naplánováno ještě objevování míst s předpokládaným výskytem Vinnetoua a jemu podobných. Frčíme tedy nad kaňon Zrmanje, kde se točily některé části některých dílů. Když si člověk prostuduje například 1.díl, najde následně přesně místa kde stálo Apačské Pueblo, kde byli přivázání Olda, Sam a jejich kamarádi k mučednickým kůlům, a tak podobně…... Nocujeme v malém, trošku stísněném, kempu v Petrčane nedaleko Zadaru a večerní posezení v hospodě skoro na molu bylo fajn.
KOlem Debeli Kuku a Kuku Stapina
KOlem Debeli Kuku a Kuku Stapina
A tady to je...Zrmanja alias Rio Pecos
A tady to je...Zrmanja alias Rio Pecos
V neděli začínám druhou etapu našeho jihovýchodního výletu jízdou po dálnici až někde k Makarské, kde ale odbočujeme na opačnou stranu a mizíme do Bosny a Hercegoviny (BiH). Přejíždíme do Mostaru, sem tam ještě snad nějaké zbytky z války, ale kdyby je člověk nehledal, resp. nevěděl, že se tu něco takového dělo, asi by si ničeho nevšimnul. Jedinou výraznou změnou jsou tedy mešity a minarety. Mostar…známé a profláknuté místo výrazně orientované na cizince a návštěvníky, takže staré centrum s nově postaveným starým mostem má podobnou „atmosféru“ jako Staré Město v Praze. Hledáme ten nejvýhodnější kemp v Blagaj což je městečko či vesnice ca 12km od Mostaru.
V Mostaru
V Mostaru
Opouštíme Mostar, rsp. Blagaj a přes půl BiH(aru) projíždíme až k černohorským hranicím přes NP Sutjeska kolem Magliče do Foče. Tady se otáčíme kolem, ještě ne Pivy zpět na jih a silnicí definovanou jako E762 ale širokou tak maximálně na 1 a půl auta a místy připomínající obslužnou zemědělskou komunikaci, vjíždíme do Montenegra. Černohorci mají asi na silnice evropského významu jiný názor, a tak se do Plužiny u Pivské přehrady dostáváme k večeru, i když za deště, celkem v pohodě. Protože prší a nahoře předpokládáme mlhu a podobné lahůdky, necháváme si jednu z nejkrásnějších horských cest v Evropě na druhý den.

Už cesta do Trsy (1472mnm), první dědiny. resp pár baráků na Pivské planině je lahůdka. Serpentiny, kdy jsou nad sebou vidět i tři patra cesty, hrubě vtesané tunely, někdy i do zatáčky. Po krátkém okouknutí Trsy (mimochodem…parádní terény na mTB) pokračujeme už zmíněnou cestou dále kolem Durmitoru…jedna lepší scenérie střídá druhou a těch více než 40km do Žabljaku stojí za to. Z Žabljaku jsem měl původně trochu obavy, přece jen se jedná o nejznámější horské středisko v Montenegru, ale bylo to v pohodě, jedna křižovatka kolem pár hospod a obchodů a dále prakticky jen rekreační baráky.
Usalašili jsme se v kempu Mlinski Potok, i s elektřinou za pár šestek, konkrétně 9EUR sakumpikum všechno. Samozřejmě je třeba počítat, že sociálky nejsou vybarveny do zlata, ale čisté a funkční (na rozdíl třeba od zmíněného kempu JAZ v Chorvatsku). A tak jsme malinko obrazili hory pod Bobotovým Kukem a zlehka „profárali“ Žabljacké hospody.
Skoro jako v Améře :-)
Skoro jako v Améře :-)
Podvečerní pohled z kempu na Durmitor
Podvečerní pohled z kempu na Durmitor
Moc se z Žabljaku ani nechtělo, ale vzhledem k tomu že letos, tedy v roce 2014 je přesně 100 výročí akce kdy nám jistý Gavrilo Princip, takto Srb, zastřelil Ferdinanda, na základě čehož posléze začala 1.válka na jejímž konci vzniklo Československo…….dá se říci, že nebýt Gavrila nebylo by Československo………Takže „poďho“ do Sarajeva. Zpět horskou cestou až do Foče……..blíže k Sarajevu je už občas ke spatření ještě sem tam nějaký ten vybombardovaný barák, ale samotné Sarejevo…to je obrovský stavební boom a opět, pokud by člověk nehledal a nevěděl, ani by jej nenapadlo, že ještě v roce 1996……….. snad jen obrovské množství volných psů……ale nevypadali zas nějak nuzně. V Sarajevu povinná návštěva Baščarsije a druhý den rychle pryč. Zvláštní město………

Přibližujíce se k chorvatské hranici, někde kolem Drventy, najednou spousta ještě rozbombardovaných chalup. Dá se říct, že z desíti jsou tak dvě obývané a opravené. Až doma, studiem nejnovější historie jsme se dozvěděli, že prakticky celou touto části BiH, zvanou Posávina, vedli Srbové v roce 1992 a dále operaci Koridor s cílem toto území obsadit. Podle informací to byla dost drsná doba a nejsmutnější na to je, že za oběť této akci padla rovněž vesnice Vranduk původně založena českými vystěhovalci z Volyně.
Sarajevo...Baščarsia
Sarajevo...Baščarsia
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one