Balkantitul.jpg

MOJEHORY

...blog o cestách po horách a nehorách. Conny & ALena & Petr

Motto

........život není vysilujícím během po stále zrychlujícím eskalátoru, s odškrtávaním  nekonečné řady povinností, za jejichž pečlivé plnění čeká stejná odměna, jako všechny ostatní  -  smrt......  (s využitím textu Dana Kierana v knize Líný cestovatel) 
"Spěchající muž je mrtvý muž"  arabské přísloví

Balkánský výlet 2015

Česko - Slovensko - Maďarsko - Bosna a Hercegovina - Montenegro - Bosna a Hercegovina - Chorvatsko - Slovinsko - Rakousko - Slovensko - Česko (21.8. - 4.9.)
Tentokrát se Balkánu přibližujeme trochu jinak. Po pátečním rozjezdu do kempu v Komoči (jak atraktivní název) nedaleko Komárna, pokračujeme v sobotu přes Maďarsko M1čkou kolem Budapešti a dále M6kou k Mohácsi. Chorvatskem kousek…a rozhodujeme se kudy dále přes Bosnu. Zvítězil zájem postoupit v pátrání „kdo za to může“ v devadesátých létech a tak jsme přes Bosnu zvolili asi tu časově nejdelší trasu. Přechodem u Županje tečujeme následně Brčko a „kotvíme“ v kempu nedaleko Tuzly. Šílená cesta: vesnice, město, vesnice, město…….40, 50, 60, 40…….
Bosnou a Hercegovinou mezi Tuzlou a Goražde
Bosnou a Hercegovinou mezi Tuzlou a Goražde
BaH. Nad Vlasenicou
BaH. Nad Vlasenicou
V neděli frčíme dále směr Goražde. Posléze se přece jen dostaneme více do hor a z Goražde volíme asi tu „nejdobrodružnější“ cestu do Černé Hory, přes Čajniče. Na výjezdu z Goražde nás vítá vývěsní mapa „MINE“ (nikoliv MNE), ale jinak nádherné kopečky. Jen kdyby ta cesta byla trochu širší……Na hranicích ještě ruční závora, celník si to sedí ve vedlejší kafeterii…no paráda. Styl cesty pokračuje i v Montenegru a tak pomalu sjíždíme do Plejvlje (nebo Pljevlji?). Tady, zdá se, začíná relativně normální cesta, i když průjezd kaňonem Tary taky stojí za to.
K večeru jsme u Biogradského jezera a v NP Biogradská gora. Chytáme asi poslední slušné místo na zaparkováni našeho Vivaroviče ve zdejším „kempu“. No Biogradská gora a stejnojmenné jezero mne moc nenadchly, a tak druhý den, po krátkém výletu kolem jezera, mizíme přes Kolašin do Komovi.
Bacha :-)
Bacha :-)
Právě jsme vjeli do Montenegra. Taková cesta byla předchozích asi 50km a následujících podobných asi ještě bude
Právě jsme vjeli do Montenegra. Taková cesta byla předchozích asi 50km a následujících podobných asi ještě bude
Biogradsko jezero a Conny
Biogradsko jezero a Conny
Nádhera, poměrně slušnou, i když postupně užší a užší asfaltkou, dojíždíme odpoledne na Štavne (ca1700m) úplně pod, nebo už v Komovi. Kolem samé katuny (čti salaše) ale přímo na Štavne je hospůdka (téměř nová) a pár nových chatiček. Využíváme možnosti přespání v našem Vivaroviči „zadara“ (kromě nás ještě v dodávkách nějací dvojí němčouři, z toho jedni jsou již téměř sousedé, bydleli vedle v Biogradské goře). Ušetřené EURáče investujeme do místní hospody. Další den přímo nad námi na Kom Vasojevički (2461m) a večer opět v hospodě s perfektním regionálními specialitami.
Komovi - na Štavnem
Komovi - na Štavnem
Komovi
Komovi
Ve středu mizíme dále a našim cílem jsou Prokletje, nádherné a divoké kopce na Černohorsko-Albánské hranici s příměsí Kosova. Po obědě v Plavu a nahlédnutí do Gusinje (téměř 100% muslimské městečko) a Prokletje, nocujeme v kempu v Plavu. (v Plavu 20% pravoslavní, 20% Albánci a 60% Muslimové). Tady to má již výrazný albánský charakter, asi si na to člověk musí trochu zvyknout……ale parádní dřevěné minarety s doškovou střechou a podobně.
Na kully jsme narazili v oblasti trojmezí Černá Hora – Albánie – Kosovo, kde se jeví  jako nejvýznamnější památky, které ostatně upozorňují na kusy historie ještě prý, především v Albánii, stále živé. Co  to ta KULLA  je jsem se dočetl až doma v mimochodem super zajímavém cestopise  ALBÁNIE  KRÁSKA  SE  ŠPATNOU  POVĚSTÍ, který ale není jen úplně cestopisem.
„Někteří muži, kteří byli stiženi krevní mstou, se snažili jakkoliv uchránit před tím, aby je mstitel zabil. Na jednu stranu byl tento útěk chápán jako ostuda, handba pro rodinu, ale na druhou stranu, když se koloběh smrti na chvíli zastavil, určitě to nebyla škoda. ……………………Muži mnohdy tak hledali způsob jak zůstat co nejblíže své vesnici  a celé rodině. Tehdy postavili speciální opevněnou věž , ve které pobývali. Někdy jich v takto  malé stavbě o půdorysu 5x5m pobývalo i třicet. A této stavbě se říkalo KULLA“. Tolik citát z uvedené perfektní knížky, která rozhodně stojí za přečtení.
My jsme víceméně cíleně „potkali“ kully dvě, tedy dvou jsme si všimli a do Kully   Radžepagica v Plavu nás jeden místňák dokonce lákal na prohlídku (tehdy jsem bohužel ještě nevěděl k čemu kully sloužily, resp někde snad ještě pořád slouží?). Druhou kullu jsme „potkali“ v Rožaje, to byla Kulla Ganiča.
Prokletje
Prokletje
Kula Radžepagica v Plavu
Kula Radžepagica v Plavu
Rožaje - Kulla Ganića
Rožaje - Kulla Ganića
Vzhledem k horku necháváme detajlnější prozkoumání Prokletjí na někdy jindy a druhý den se přesouváme přes Rožaje (mírná zajížďka k Srbským hranicím, 90% muslimů, ale poměrně jiný charakter než Plav) do také nám již známého Žabljaku v Durmitoru.
V Žabljaku parkujeme v kempu Mlinski potok, zkušeně vybíráme místečko, ale než stačíme zastavit a vypnout motor, přibíhá paní domácí a vítá nás….“jé vy jste tu byli loni, že?....“, tak to máte speciální cenu 7EURo za den komplet…a přijďte na slivovici a kafe….NO NEJEZDI TAM POŘÁD… . I v Žabljaku hic jak….a tak volíme pouze méně náročné výlety. Večer však místní hospody lákají a takové pečené jehněcí v Luně…no ještě teď se mi dělají boule za ušima . Čtvrtý den v Žabljaku...... je třeba Durmitor opustit a rozhodujeme se mrknout do Boky Kotorské a dále někde kolem moře směr Chorvatsko.
Durmitor a kemp Mlinski potok
Durmitor a kemp Mlinski potok
Mňam mňam pečené jehnečí
Mňam mňam pečené jehnečí
Frčíme si tak ze Žabljaku po poměrně nové cestě a hle nějaký kempík, standardně balkánský, hospoda a pár chatiček, a cedule kaňon Nevidio, no zajedeme se tam mrknout. Paráda, studená voda, nádherný kaňónek, kempík (docela to vypadá nově zřízené), snad i nějaká lezenice, možnosti tu tedy jsou………pokračujeme dále přes Šavnik, hory a doly do Nikšiče a vpravo směr Bosna a Hercegovina a vlevo před hranicí do Boky Kotorské. Na aplikaci CAMPERCONTACT vytipovaný kemp v Morinju „sedí“, ale horko jak sviňa a ještě k tomu pravá Kotorská vlhkost. Odpoledne a večer tak trávíme střídavě ve vodě, u vody a v plážové hospodě.
Boka Kotorská
Boka Kotorská
V plážové hospodě v Boce
V plážové hospodě v Boce
Ráno zavrhujeme prohlídku Kotoru (v tym hicu) ale také putování podél pobřeží. Vyjíždíme na kopec nad Boku a dále do Bosny a přes skvostná města a městečka jako třebas Župa, Trebinje, Stolac, Čapljina (opět trochu studujeme 90desátá léta) míříme na dálnici do Chorvatska a po ní až do Biogradu na Moru, resp. Sv Petaru.
V zásobě toho kde bychom se rádi podívali, máme například ostrovy Pašman a Ugljan, tedy na trajekt, takový kraťoučký, ani ne 20 minut. A jsme na Pašmanu. Poněvadž to jsou ostrovy malé projíždíme je téměř tam a zpět a protože nás při obědě zaujalo městečko (či vesnice) Pašman, vybíráme jeden ze tří kempíku, i když asi ten nejdražší ale je po sezóně a tak šéfko, když viděl jak koulíme očima při tom když dával na papír ceny, skončil na 20 EURech . Večer posezení v hospůdce na molu a vzhledem k tomu, že jsme toho zkonzumovali více, přibyl jeden panák na rozloučenou grátis.
Na Pašman
Na Pašman
Moooc chceme ještě na Dabarski Kukovi, které jsme okukovali loni. Hup na loď, do Biogradu, ještě se kouknout na Zrmanju, co Vinnetou, a kolem Paklenice do Karlobagu a nahoru na Baške Oštarije. Paráda, 900m, 20 min. od moře, takže je chladněji, pěkný kempík, levná hospůdka….a hlavně Dabarski Kukovi přímo nad ale i dále, atd. Ráno nezbývá než rozpohybovat těla a přes Ljubičko Brdo, kolem Božin Kuku, Medvjediho Kuku atd, atd. Dabarski Kukovi…perfektní na hiking, biking, climbing a kdoví co ještě, vzhledem k fajn hospodě kde mají Velebitsko také drinking
Kemp na Baške Oštarje
Kemp na Baške Oštarje
Parádní hřebínek kolem Medvjedjiho Kuku
Parádní hřebínek kolem Medvjedjiho Kuku
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one