Balkantitul.jpg

MOJEHORY

...blog o cestách po horách a nehorách. Conny & ALena & Petr

Motto

........život není vysilujícím během po stále zrychlujícím eskalátoru, s odškrtávaním  nekonečné řady povinností, za jejichž pečlivé plnění čeká stejná odměna, jako všechny ostatní  -  smrt......  (s využitím textu Dana Kierana v knize Líný cestovatel) 
"Spěchající muž je mrtvý muž"  arabské přísloví

Balkán....Balkán?

Balkán je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě mezi Černým mořem na východě a Jaderským mořem na západě. Na severu je Balkán ohraničený řekou Sávou a dolním tokem Dunaje, na jihu Jónským, Krétským, Egejským a Marmarským mořem. Na Balkáně leží státy bývalé Jugoslávie , dále Bulharsko, Albánie, Řecko a evropská část Turecka. Mezi balkánské státy se mnohdy řadí i Rumunsko.
Historie Balkánu je poměrně složitá a její detailnější popis by vydal na zcela speciální nejen článek, ale celý web. Některé drobné historické "exkurzy" jsou jako komentáře použity průběžně v dalších příspěvcích a i když cílem našich výletů po Balkáně je především poznávání a různé víceméně sportovní aktivity, neobešly se nikdy bez alespoň částečného pochopení některých historických souvislostí.
Způsob našeho cestování se velice blíží způsobům Dana Kierana, viz knížka" Líný cestovatel". (mimochodem, ten název Líný cestovatel je mírně zavádějící v podtitulku to zní jako "pomalé cestování", a rozhodně tato knížka nepropaguje ležení na pupku v Hurghadě, nebo pojíždění se zájezdem po největších památkách Evropy).

Takže asi tak.......svoji Balkánskou kariéru jsme začínali ve Slovinsku a pak v Chorvatsku, postupně přibyla Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Albánie......a pokračujeme dále.

Citát první: „…spousta Čechů vidí Balkán jako Chorvatsko, kam jedou a Slovinsko, kterým musí projet…“..osobně když jsme v novém období začali do Slovinska a Chorvatska jezdit, jsem si moc neuvědomoval, že tyto země jsou mnohdy k Balkánu přiřazovány.

Citát druhý: „….další pak říkají, že zbytek zemí Balkánu je neskutečně krásný a ostatní se na ně dívají jako na blázny…..“ ….pod to bych se podepsal, jen nevím jestli se na nás někdo dívá jako na blázny. 
EX YU
EX YU je kód, který se používá pro to všechno, co vzniklo z bývalé Jugoslávie, tedy státy, země a zemičky: Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Makedonie a bývá k této skupině přidávána Albánie, která stejně kdysi byla chvíli menší kamarád s Jugoškou, potom velký kamarád a potom už „nekamarád“.

Dnes jsou tato území relativně bezpečná, Slovinsko a Chorvatsko jsou členy EU, tedy se z nich stávají standardní, z hlediska cestování „instantní“ země. Bosnu a Černou Horu máme procestovanou, tam je to úplně v pohodě a ve své podstatě nemáme negativní zkušenost, sned jen, že v Plavu v blízkosti mešit člověk nedostane v hospodě pivo ……..Srbsko, Albánii a Kosovo, zatím pouze nastudováno… , ale už se to blíží :-).
Slovinsko
…..jsme „objevili“, tedy kromě toho, že jsem tam byl asi 2x „za bolševika“,….. v roce 2001, tedy v době, kdy opravdu mediálně-společensky působilo Slovinsko spíše „balkánsky“. Od počátku jsme si Slovinsko zamilovali, a to tak, že v kterémsi roce jsme tam byli tuším až 3x, prostě v zimě, v létě i na podzim  . Příjemní lidé, krásné hory, služby v pohodě, a do té doby než ve Slovinsku začalo platit EURo, rovněž přívětivé ceny.
Naše oblíbená destinace byly (a jsou) Kamniške in Savinjske Alpy, kopečky (až téměř 2600m, Grintovec 2558m) nad historickým městem Kamnikem, kde jsme byli snad 15x, tedy tak často, že v místním kempu již fasujeme téměř vždy nějaký dárek. Oproti „Julkám“ méně „profláknuté“, tudíž služby a lidé přívětivější, a kromě jiného je tam „Česka koča“.
Každopádně máme Slovinsko procestováno téměř „křížemkrážem“.
A největší zážitky, resp. top „highlightes“? Kamniške in Savinjske Alpe, Kamnik, rychlá přeprava po dálnici kde chceš, příjemní lidé, vše na jednom místě, Laško, Elan, Alpina, Karawanky …….
Při rozpadu YU to Slovinci vzali „hákem“, ostatně již „za bolševika“ byli tak trochu „mimo“ – pozitivně. Tzv desetidenní válka v roce 1991 trvala osm dní a „bojovalo“ se snad dny TŘI. J Možná, že  za to může také „bojeschopnost“ tehdejší jugoslávské (přece jen socialistické) armády (kdo byl za bolševika na vojně ví….), kdy kolona tanků vyslaná na potlačení osvobozovacích Slovinských tendencí nedojela…..pro poruchy zůstala stát někde na dálnici u Zagrebu…..naštěstí J
Chorvatsko
……běžnou českou veřejností mnohdy „dehonestovaná“ destinace, i když jich tam, především v létě, jezdí desetitisíce  ….jak české.... Chorvatsko je až více než turistickou zemí, nicméně destinací krásnou. Je tam však třeba jezdit…..do neznámějších míst a v netypických termínech. Jinak je opravdu přeplněné klasickými rekreanty. V Chorvatsku jsme byli X krát…na kajacích, na kolech, na turistice a lezení a také jen tak na cestování-poznávání, chybí lyže, ale tuším, že také na ty dojde. Také v létě, na podzim, na jaře na Velikonoce a rovněž na Vánoce.
Někdy jsou ceny trochu vyšší, než si úroveň „zaslouží“, mnohdy mi připadá, že nejvíc na to sází sám Chorvatský stát. Ostatně si Babiš z toho vzal příklad.
A top „highlightes? Moře (to je jasné), biking na Istrii ( i jinde), Cres, jaro v Chorvatsku, klídek v neprofáknutých místech, travarica, liduprázdné plážičky na Cresu, kopce jako Gorski Kotar nebo Velebit, lezení například v Paklenici, ale jsou i jiná méně známá místa, okolí Bašky mimo sezónu……..a naposledy také Velebitsko - regionální pivo.
S Chorvatskem to už bylo za rozpadu YU složitější……….jestliže Slovinsko bylo EX YU bleskově a navíc ještě blokovalo Chorvatsko při vstupu do EU…..Tady již odchod do pozice EX YU byl řešen ryze a tvrdě válečně. Ve své podstatě šlo o spor mezi Chorvaty a Srby, někdy se to zjednodušuje na spor mezi katolickým a pravoslavným náboženstvím, nicméně se tento spor táhne již léta letoucí, téměř by se dalo říci, že od pradávna. Myslím si, že obě strany si „nemají co vyčítat“. Takže až někdy v roce 1995 to začalo vypadat „mírově“, i když v lednu 1992 již byla podepsáno příměří.
Bosna a Hercegovina
…..v roce 2014 jsme poprvé pojali myšlenku, že je třeba ty Balkánské obzory trošku rozšířit, a tak jsme se po kratším „aklimatizačním“ pobytu v Chorvatsku vydali do Bosny a Hercegoviny. První nezvyklost byla, že jsme museli vytáhnout pasy a odpovídat na hranicích na neznámé otázky typu „kam jedeme“…dále již vše probíhalo v pohodě .
Bosna a Hercegovina je ze všech EX YU z pohledu minulosti asi nejzajímavější země, takovou směsici etnik opravdu nikde jinde člověk hned tak nenajde. Pokud jde o hory, kopce, památky a tak podobně, je v Bosně prakticky vše a z různého pohledu. „Mimo civilizaci“ je Bosna ještě limitována poměrně rozsáhlým zaminovaným územím, ale běžně užívané, nejen cesty ale rovněž chodníky a pěšiny by měly být O.K. Mnoho lidí, speciálně v dnešní době (2016) má obavy z muslimského etnika, myslím si že neopodstatněné. Z mého cestovatelského pohledu tento příspěvek do různorodosti spíše přispívá k atraktivitě destinace. Například v Sarajevu mladé holky – muslimky rozhodně nenosí černý hidžáb a nýbrž převážně různé barevné kombinace, ostatně takové jsou i v nabídkách mnoha obchodů s oděvy.
Poměrně málo známý kus historie BaH je spjat z tzv. Rakousko-Uherskou okupací před první válkou. Zajímavé je, že se stále píše o „okupaci“ …… ono to tak asi právně bylo, ale v tomto období byly v BaH rozsáhlé investice nejen v Sarajevu. „Stařičké mocnářství“ tehdy zainvestovalo například do kompletní železniční infrastruktury – úzkorozchodné, vyšlo jim to tak ve „studii proveditelnosti“. Na mnoha rozvojových projektech, v úřadech na policejních stanicích tehdy pracovaly spousty Čechů a Moraváků, včetně toho, že řidičem limuzíny, ve které nám zastřelili Ferdinanda byl jistý Leopold Lojka synek z Brna. (byla prý v Brně také Lojkova hospoda, zda je i dnes? čert ví, bude třeba prozkoumat) O velké části této historie Bosny a Hercegoviny existuje zajímavá knížka s prostým názvem "Tak nám zabili Ferdinanda". Tato „okupace“ před první světovou válkou, by se spíše dala přirovnat k přijetí Zakarpatské Ukrajiny pod křídla Československa před světovou válkou č.2.
Nejsem si jistý jestli v BaH dovedu definovat své top „highlightes“, ale asi to bude samotná Bosna a Hecegovina jako různorodý celek a pak zážitek v místní hospodě v Blagaj, kdy začali být místní štamgasti tak pohostinní, že jsme raději zmizeli, abychom ráno nemuseli Blagaj opouštět s dunivou hlavou.
EX YU. Tak toto je věc více než složitá, ale zobecněně se dá použít „Pokus o zamyšlení“, který je níže. 
Montenegro
Černá Hora alias Montenegro…….zemička svou velikostí (je ještě menší), počtem obyvatel (dtto) a krásou velice příbuzná Slovinsku. Má své nádherné hory a to mnoho, má moře….více než Slovinci, má svůj tradiční pivovar (sice jen jeden) Nikšičko  a také lidé jsou tam velice přívětiví. Montenegro jsme si oblíbili téměř ihned co jsme tam vjeli….a nebylo to snad jen tím, že nás různí místní majitelé kempů častovali panáky jejich domácí kořky 
Faktem je, že Černá Hora je poměrně hůř přístupná, přímo tam nevede jediná dálnice, a taková cesta z Bosny (resp Republiky Srpské) od Foče je po Bosenské straně velice příbuzná našim obslužným zemědělským komunikacím. Za hranicí se to však ihned mění. Dá se říct, že ze severu, tedy od nás nejblíže, není žádná cesta jednoduchá. Teoreticky je nejjednodušší cesta z jihu po Chorvatské dálnici až na její konec (pokračuje do Bosny) a pak přes Bosnu do Nikšiče…je to ale strašně dlouhé.
Černá hora je převážně pravoslavná, ale oblasti u Albánských hranic (Plav, Gusinje) nebo Srbsko Kosovských (Rožaje) jsou typicky muslimské……ale v pohodě.
Kopce jsou v Černé Hoře opravdu excelentní a to nejen nejznámější Durmitor. Jaou tam další…..rozlohou malé Komovi, Prokletje na Albánsko - Kosovsko - Černohorských hranicích a spousta dalších.
Černohorci mají také kus Jadranu, nicméně tam jsme moc nebyli……. Boka Kotorská je krásná ale po příjezdu z hor a vnitrozemí je ruch kolem pobřeží přece jen mírně stresující 
Moje top „highlightes“: hory (zatím vítězí Komovi), Trsa (dědinka ca 6 baráků) na Pivské planině pod Durmitorem, Nikšičko (i když již jen symbolicky ..prodali to Heinekenu), kaňon Pivy (Tara je moc profláknutá), dřevěné minarety v Plavu a okolí, a favoritem snad Rožaje a okolí. Samozřejmě jsou ještě nějaké tajné 
EX YU. Možná že některé z výše uvedených skutečností zapříčinily to, že Montenegro se od Srbska osamostatnilo v pohodě v roce 2006, referendem poté, co toto nejdříve konzultovali s mezinárodními společenstvími. Snad trošku problémů bylo na Bosenských hranicích, ale vzhledem k tomu, že to jsou všechno poměrně neobydlené kopce (Maglič) bylo to zřejmě jednodušší.
Pokus o zamyšlení....
Zajímavé je že symbol EX YU s radostí všichni používají. Budiž toho důkazem mapa BALKÁNU s podtitulkem EX YU, kterou jsme pořídili loni v Černé Hoře, mapově sice je celkem  k ničemu :-) ale takové věci sbírám :-)  Jediné co nevím, je, jaký názor na toto mají Srbové….
Takže..po procestování některých EX YU zemí, přečtení mnoha historických i méně historických zdrojů, shlédnutí několika reportáží, a to vše se snažím brát z „jedné i druhé strany“, si myslím, že za tím jaký byl rozpad Jugoslávie tvrdý a mnohdy krvavý, stojí Srbský hegemonismus. Nedá se říct, že kdyby Srbové takovou měrou neprosazovali své zájmy, že by válečné akce neexistovaly a celá „Jugoška“ by se spořádaně rozešla po tom co by uspořádali soudružskou konferenci s hostinou, podáním ruky, to rozhodně ne, ale zřejmě by následky konfliktu a konfliktů nebyly, především pro obyčejné lidi, tak dramatické a tvrdé. Jednotlivé státy by se zřejmě postupně etablovaly v +- současných hranicích a to včetně Bosny a Hercegoviny, kde byl konflikt nejkrvavější. Ostatně v oněch hranicích a v relativní samostatnosti (o té se federativnímu Československu ani nesnilo), tyto státy existovaly již dlouho před tím.....ať už za království Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo za socialistického Tita, resp "Titovy Jugošky"....a to se mi jeví jako nejpodstatnější
Mapa EX YU
Mapa EX YU
Srbsko
Srbsko je z pohledu běžného Čecha trošku záhadná až neznámá země. Už jen to, že o Srbsku  v současné době neexistuje běžný turistický průvodce, resp neexistuje asi žádný, svědčí, že velkým zájmem Srbsko netrpí. 
Z hlediska „politického“ je Srbsko pro mne mírně nesympatické, a to nejenom proto, že na „krvavých“ následcích rozpadu Jugoslávie má asi největší podíl. Ve všech možných „nepokojích“ prakticky vždy stálo na straně Ruska, nebo o podporu Ruska výrazně stálo.

Nicméně, z běžného cestovatelského pohledu je Srbsko z EX YU zemí + Albánie, tedy když nepočítáme Slovinsko a Chorvatsko, země s „civilizací“, která je běžnému středoevropskému prostoru asi nejbližší. Především severní části, v těch jižních se to již více mixuje s mešitami a podobně.

Pro mnohé je Srbsko pouze tranzitní zemí při přejezdu do Bulharska či Řecka (nebo Černé Hory a Albánie)……….my jsme však chtěli trochu Srbsko poznat více…….a tak jsme prakticky  rok sháněli informace typu kde se podívat, kolik co stojí, jak to funguje a podobně.  Výrazným zdrojem všeobecného přehledu se nám stala publikace „52 vikenda u Srbiji“, kde je stručně popsáno 52 destinací s tím nejzajímavějším co tam lze spatřit a zažít. Druhým zdrojem pak polský průvodce SERBIJA.

Závěrem…ze Srbska máme poměrně dobrý pocit, vše tam funguje, bezpečnost O.K., cesty jsou v pořádku, takže………..
Albánie
.......formálně nepatří mezi EX YU, i když kdysi "za bolševika" nějakou dobu s YU intenzívně kamarádila....... 
……má  prý špatnou pověst, …..velice intenzívně stále živenou mnoha našimi médii….a pod těmi články si člověk v diskuzi mnohdy přečte něco o tom, že turisté, kteří tam jezdí, vědomě riskují a snad málem dávají „všanc“ svůj život……..BLBOST!!!!!!! .

Už jen vjezd do Albánie, sice na malinkatém přechodu z Montengra ,  Grnčar/Vermosh….komunikace s oběma celníky, která probíhala v řeči „černohorsko/anglicko/albánsky“ by se dala přeložit asi:  „Zdar, kam jedete?“…..“Do Vermoshe, možná na Lepushe“…po zběžné kontrole dokladů, ani pořádné razítko jsme nedostali, Albánec…že mají (jeho rodina) na Lepushe fajn kemp, a že ať se stavíme……..no oproti přechodu SK/Ukrajina, téměř ráj :-) . V první hospodě ve Vermoshi jsme pochopili, že pozitivné atmosféra na hraničním přechodu nebyla výjimkou a potvrdili jsme si to na druhé straně někde za Hanni Hotit, kde jsme si v jedné ze mnoha automyček chtěli umýt auto (a kola) od prachu po přejezdu Lepushe, přiběhli ochotně čtyři kluci, resp asi již mladí muži a přesto, že anglicky téměř ani ň, jsme se nakonec nádherně domluvili. :-)

Zatímní strukturovaný závěr :-):
  • Formální obstrukce na hranicích  - prakticky žádné
  • Lidi a lidé – ty co jsme potkali a mohli resp museli se s nimi domluvit (celníci, hospodští, prodavači, recepční, atd).…převážně úplně v pohodě
  • Bezpečnost – nevymyká se běžnému evropskému standardu, možná ve větších městech je to trochu jinak, ale to je všude
  • Policie – poměrně dost policistů ale seriózní
  • Cesty – buduje se co to dá, ty hlavní, především na jižní straně Prokletije O.K., do vesnic a více do hor je to horší, ale mění se to…..
  • Hospody – v pohodě, v centrech turismu ceny ca jak u nás, v těch vesnických a obyčejných ca o 15 – 20% levnější a všeho dostatek
  • Obchody – relativně všeho dostatek a HURÁ, nenarazili jsme na žádný supermarket
  • Kempy – rozdílné úrovně, ale dá se vybrat s běžným evropským standardem a nižší evropskou cenou
  • Hory - překrásné a bez lidí, tedy těch turistických
  • Moře - nevím, mne zatím moc nenadchlo, třebas příště
  • Atd atd
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one